H-O-R-S-E

Nepochybuji o tom že Rembrandta znáte, v jezdectví se velice často objevovaly články a fotky s jeho jezdkyní Nicole Uphoff. Rembrandt byl od přírody krásný a elegantní kůň, což jsou první předpoklady pro úspěšného drezurního koně, jako další byl jeho vznosný a lehký pohyb, plný síly, sebevědomé vystupování a chytrost. Aby jste si ovšem nemysleli, že byl až tak dokonalý..tak opravdu nebyl, Rembrandt se vždy velice zajímal o dění kolem, byl až přehnaně lekavý, což u drezurního koně je dost nežádoucí vlastnost..a tak práce s ním nebyla zrovna snadná, každý den si vymyslel něco nového. Avšak důkazem toho že jeho jezdkyně ho dobře znala a věděla jak na něj je 13 zlatých medailí z mezinárodních šampionátu a z olympijských her.

Když se podíváme do rodokmenu Rembrandta, narodil se jako westfálský kůň po hřebci Romadour II, který byl charakteristcký velice elegantním exteriérem a taktéž sebevědomým vystupováním. Rembrandtova matka je sestrou známého Ahlericha.

Rembrandt se narodil 15.března 1977. Ve dvou letech byl vykastrován : jako hřebce ho nikdo nechtěl. Po dalším roce byl prodán za 16 500 DEM Josefu Hahnemu. V jeho stáji se začátkem roku 1981 objevila rodina Uphoff, která sháněla koně pro svou 14letou dceru Nicole. "I když nebyl zrovna nejhezčí, protože měl oteklé oko, asi se někde zranil, okamžitě jsem se do něj zamilovala. Byl sice trochu subtilní, ale pěkný a s již tenkrát vynikajícími chody", vzpomíná Nicole Uphoffová. Spolupráce s tímto energií překypujícím koněm však byla den ode dne těžší. Mladá jezdkyně nebyla schopna koně zvládnout a tak Rembrandt putoval po různých trenérech až narazil na toho pravého - Dr. Uwe Schulten-Baumer. Ten mu uvolňovacími pracemi pomohl zapomenout na minulost a poté ho učil vyšší matematiku drezury. Nejsilnější stránkou tohoto výjimečného trenéra je to, že se dokáže zcela do koně vcítit. V roce 1987 startoval Rembrandt prvně v Grand Prix. O pět měsíců později vyhrál s Nicole svůj první speciál, přičemž porazil Christine Stückelberger s Gaugin de Lully. Potom vyhráli 2 zlaté medaile na Mistrovství Evropy mladých jezdců, přidali dvě první místa v hlavních soutěžích v Rotterdamu a koncem roku byli přijati do olympijského týmu.¨

Do Koreje odjeli poté, co vyhráli mistrovsví Německa ve Verdenu a Grand Prix Special v Cáchách. Tyto soutěže vyhráli i v olympijském obdélníku, přičemž v soutěži družstev porazili Margaret Otto-Crapin o 3 body. V soutěži jednotlivců již vítězství bylo jasnější. Tentokrát dostali o 59 bodů více. K tomuto příspěly zejména dokonalé prodloužení v klusu i ve cvalu, téměř vždy optimální piafy a pasáže včetně přechodů. I čerstvost a elasticita tohoto valacha, který budil dojem, že má neomezené možnosti, značně k výsledku přispěly. Opět zde bylo dokázáno, že drezúrní ježdění není jen bezchybné provedení předepsaných lekcí. Toto vítězství bylo jedinečné i z jiného hlediska, vždyť Nicole i Rembrandt byli téměř nezkušení. Když Heinz Pollay v roce 1936 vyhrál dvě zlaté medalile, bylo mu 28 let. Po téměř 52 let byl ve statistikách veden jako nejmladší olympijský vítěz. A nyní ho z této pozice vytlačila 21-letá.

Ve stylu Soulu to šlo nějakou dobu dál. 1989 dvojitý úspěch na mistrovství Evropy a 1990 vítězství na mistrovství světa. V r. 1991 opět byli členy vítězného družstva na mistrovství Evropy, v jednotlivcích ale zvítězila Isabell Werth a Gigolo. O rok později byli opět na vrcholu v Barceloně, kde byl Rembrandt tak dobrý, že získali 1626 bodů, čehož ještě nikdy nebylo dosaženo.

V roce 1993 se zdálo, že bude kariéra Rembrandta díky nehodě ukončena. Na dekorování na mistrovství Německa ho jeden kůň kopl pod koleno, přičemž mu urazil 7 cm kus kosti, která musela být fixována dvěma šrouby. Šance na vyléčení nebyla větší než 50%, ale Rembrandt se sportovní invaliditě ubránil. Po jednoměsíční přestávce oslavil návrat výhrou v Grand Prix Special. V srpnu byl opět členem vítězného družstva na Mistrovství světa a v soutěži jednotlivců byl druhý. V následující sezóně byl drezúrní komisí, na základě výsledků, jednohlasně zvolen jako náhradník pro Atlantu. Nicole však startovat odmítla, alespoň zatím. Krátce nato totiž použila nejasně formulované pravidlo FEI, které jí dávalo právo startovat i v případě, že by nebyla nominována do ekipy. Tím se Rembrandt stal vedle ruského koně Absentha jediným koněm, který se účastnil olympijských her třikrát. Naděje na úspěšné zakončení kariéry se však nenaplnily. V Atlantě se vůbec neumístil a nakonec musel skončit, protože těsně před soutěží kür okulhal. Hodně lidí si myslelo, že se to Rembrandtovi již nemělo dělat. On byl ale úplně zdravý. Přesto se v médiích hodně pomlouvalo a většina si myslela, že je tento 19letý kůň zneužíván, a že se měl rozloučit úplně jinak. Oficiálně se Rembrandt rozloučil 19. října 1996.